Pedagogové a žáci školy uctili památku pana Václava Havla pietním aktem 21. 12. 2011 v 9 hodin před budovou školy. Po zaznění fanfár z Libuše jsme položili svíčky a květiny k plakátům s fotografiemi našeho prvního novodobého demokratického prezidenta, připomenuli jsme si jeho život a několika verši i osobu pana Havla jako básníka.
Sešli jsme se, abychom společně uctili památku pana Václava Havla., člověka, který za nás uměl vyjádřit to, co podvědomě cítíme – to, že naše země patří do Evropy. Viděl nás Čechy jako velký národ, pro který solidarita, soucit a spravedlnost nejsou prázdnými slovy. Věřil, že každý z nás je může bránit.
Václav Havel nás opustil krátce před Vánocemi roku 2011. V jenom z posledních rozhovorů pro tisk ještě stačil říci: „Změna k lepšímu dříve či později přijde, tím jsem si jist… lidé chtějí něco jiného. S levicí či pravicí to celkem nesouvisí.“
Zemřel ve chvíli, kdy Evropa a my s ní stojíme znovu na těžké křižovatce. Rozhodujeme se na dlouhá léta dopředu. Kým jsme, kam patříme, kam chceme jít. A tak jako vždycky v naší dlouhé historii střetá se v této zemi myšlení otevřené, proevropské, solidární – s tím do sebe uzavřeným, malým a sobeckým.
Historie nám, Čechům, nám Evropanům, nám lidem neúprosně klade stále stejné otázky. A protože Václav Havel už s námi není, musíme si teď už sami připomínat jeho slova „nestačí mít velké ideály a krásné sny. Slova mají jen tehdy smysl, jsme-li ochotni za ně ručit činy.“
Odešel člověk, který navždy zůstane zapsán nejen v dějinách českého národa, ale i v srdcích mnoha lidí.
Reportáž TV Gimi: 2:15 - 4:35 viz zde
