NAVÁŽEME NA LOŇSKÝ ÚSPĚCH? V loňském školním roce jsme se zúčastnili prvního ročníku celostátní literární soutěže Žijeme na jedné zemi, určené pro studenty středních škol, na téma „Všeobecná deklarace lidských práv - nejvýznamnější dokument 20. století?" Soutěž uspořádalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Českou komisí pro UNESCO u příležitosti 60. výročí přijetí tohoto dokumentu.
Vyhlášení výsledků proběhlo 10. prosince 2008 v Zrcadlovém sále MŠMT za přítomnosti 1. náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy Evy Bartoňové, předsedkyně České komise pro UNESCO Heleny Illnerové a dalších významných osobností. Do finále se dostalo celkem 28 studentských literárních prací. Byly uděleny tři diplomy ministra školství, šest čestných uznání České komise pro UNESCO a čestná uznání za umístění ve finále.
Naše škola soutěžila s prací Andrey Hlínové, jejíž esej „Svět je báječné místo k narození" byla oceněna čestným uznáním České komise pro UNESCO a zároveň dala jméno sborníku vítězných prací. Andrea si kromě ocenění přivezla i autogram člena poroty spisovatele Rudolfa Křesťana (viz foto).
Přijali jsme pozvání do druhého ročníku soutěže, tentokrát na téma „Mateřský jazyk v dnešní Evropě" a s napětím očekáváme lednový verdikt poroty.
Mgr. Václava Řehořová
Čestné uznání České komise pro UNESCO
Svět je báječné místo k narození
Andrea Hlínová,
VOŠ a SŠ, s. r. o., Pražská 3, České Budějovice
Svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že někteří lidé umírají po celý čas, nebo snad mají jen hlad čas od času, což se dá celkem snést, pokud to nejste zrovna vy. ... Jestli vám příliš nevadí pár měknoucích mozků na vyšších místech, nebo nějaká ta bomba, kterou vám sem tam zcela jistě hodí někdo na hlavu, a různé jiné nepřístojnosti, které víc než dost sužují naši patentovanou společnost a její potentáty. Dovolila jsem si vypůjčit verše Lawrence Ferlinghettiho, protože i když vypovídají o době staré přes půl století, vypadá to, jako by je psal dnes. Všeobecná deklarace lidských práv a svobod je jen o málo starší, a vypadá jako hudba budoucnosti. A to má kořeny v první novodobé demokratické ústavě světa z roku 1787! Co vlastně Všeobecná deklarace lidských práv a svobod je? Předpokládala jsem, že je zbytečné vysvětlovat, co tento důležitý dokument znamená, neboť se týká každého člověka, který žije na Zemi. Ale takto optimisticky jsem uvažovala jen do chvíle, než jsem se o soutěži na toto téma zmínila před ostatními. Čekalo mě nemilé překvapení. Jak se může stát, že někteří lidé v dnešní době nevědí, co to je „ta nějaká deklarace"? A není to ten hlavní problém? Jak lidé mohou respektovat něco, o čem nevědí, že existuje! Nebo možná nechtějí vědět. Od zrodu lidské společnosti je lidstvo provázeno jasnou nerovnoprávností. Nerovností pohlaví, rasy, jazyka, náboženství,... Vzpomeňme jen na otroctví, ghetta nebo koncentrační tábory. A existuje řada dalších příkladů. Proč lidé nedokážou tolerovat ostatní, jednat s nimi jako se sobě rovnými? Všichni se rodíme stejně, tak proč by měly být nějaké rozdíly? A kdo vlastně přišel s myšlenkou, že si lidé nejsou rovni? Jaké měl argumenty, že přesvědčil tolik lidí, aby mohlo vzniknout otroctví a další naprosto nemorální, člověka nedůstojná ponižování druhých? Je však možné, že kdyby k takovýmto činům nedošlo, nikdy by se lidé nedohodli a tato listina by neexistovala. Nebylo by jí potřeba. Lidé pochopili, že je nutné začít těmto činům zamezovat. Jsem ráda, že se podobné věci na většině míst světa už nedějí a Deklarace je respektována, avšak jsem si vědoma, že jsou na světě stále místa, kde jsou lidská práva a svoboda prázdnými pojmy. Co dělat, aby takových míst bylo stále méně a méně? Kdo přesvědčí všechny lidi o správnosti této deklarace? Ano, příliš mnoho otázek. Kdo mi na ně může odpovědět? 10. prosinec 1948 je opravdu důležité datum pro celou lidskou společnost. Lidé nedlouho před tím sužovaní druhou světovou válkou si uvědomili, kam až může zajít nerovnoprávnost a porušování svobody ostatních, konečně pochopili, že není rozdílů mezi Američanem a Evropanem, mezi bělochem a černochem. Že bychom neměli ostatní odsuzovat jen proto, že je to křesťan, či muslim. Každý musí mít stejná práva coby č l o v ě k! Mezi lidmi sice existuje hodně odlišností, ale je jen jeden svět, kde všichni žijeme. Ať nás dělí ohromný oceán nebo vysoké hory, náboženství nebo barva pleti, jsme lidé a jsme si rovni! Myslím si, že se lidská společnost nemůže posunout dál, pokud nepochopí a nepřijme za svou tuto nejzákladnější myšlenku. Pokud budou lidstvo neustále provázet boje a děsivé činy spojené s nerovnoprávností, nebudeme se moci soustředit na ostatní věci, jako je například věda. Kdyby všichni lidé chápali a vyznávali tuto myšlenku, pak bychom již nemuseli vkládat úsilí do prosazování lidských práv a svobod a mohli bychom síly přesunout do jiného oboru. Myslím si, že pochopení této deklarace je základní krok ke všem ostatním celosvětovým úspěchům. Chceme žít ve světě, který bude žít v míru. Kde strach nebude mít místo, lidé si budou navzájem pomáhat, a nikoli naopak. Ve světě, kde nezáleží, jakým jazykem mluvíme, v co věříme, zda jsme muž nebo žena. Ve světě, v němž bude záležet pouze na tom, s jakými úmysly přicházíme. Ve světě, ve kterém si všichni upřímně podáme ruce a usmějeme se na sebe. Ve světě, kde všichni budeme mít právo rovné volby. Možná to zní příliš bláhově, ale já věřím a věřit budu, že jednou se tak jistě stane. Že svět bude báječným místem k narození, bez všelijakých jestli a když. Nejlepším ze všech míst, kde se dá dělat spousta věcí, jako třeba legrační kousky, a milostné kousky a psí kusy, a zpívat smutné písničky a mít inspiraci a chodit sem a tam, na všechno koukat a vonět ke kytkám a okukovat sochy, a dokonce i myslet a líbat lidi a dělat děti a nosit kalhoty a mávat klobouky a tancovat a chodit plavat do řeky a na pikniky uprostřed léta, a prostě vůbec „si to užívat".
